Na dvou dvojjazyčných elektronických dotykových panelech na zastávce U Matěje se mohou návštěvníci dozvědět více o historii a současnosti Osady Baba a dalších funkcionalistických obytných souborech v Evropě, které byly postaveny v letech 1927 až 1932 v rámci projektu Werkbund. Na panelech je možné listovat obsahem webu baba1932.com, kde se všechny zajímavé informace o těchto unikátních sídlištích nacházejí. 

„Na poli památkové péče o evropské dědictví se jedná o významný projekt úspěšné spolupráce se zahraničními městy, která vedla k získání nejvyššího ocenění pro památky. Praha díky iniciativě odboru památkové péče v poměrně krátké době nejenže vykompenzovala předchozí deficit ohledně prezentace lokality Baba a konečně drží krok s lídry projektu lokalit Werkbundu, Vídní a Stuttgartem, ale stala se pro ostatní oceněné lokality inspirací v realizování aktivit vyplývajících z ocenění EHL na vyspělé technologické úrovni. Díky efektivní spolupráci odboru památkové péče MHMP s Technologiemi Praha se může Baba ode dneška pyšnit moderními dotykovými infopanely pro návštěvníky této jedinečné lokality,“ říká primátor Bohuslav Svoboda.

Prestižní ocenění European Heritage Label neboli Označení Evropské dědictví získala Osada Baba v roce 2020. Toto mezinárodní uznání uděluje Evropská komise těm památkám, budovám, muzeím, archivům, dokumentům nebo událostem, které jsou považovány za milníky při vytváření dnešní Evropy. Spolu s Osadou Baba obdrželo ocenění pět dalších funkcionalistických obytných souborů Werkbundu v Evropě z let 1927 až 1932, které se nacházejí ve Stuttgartu, Brně, Vratislavi, Vídni a Curychu. Součástí plnění harmonogramu aktivit souvisejících s udělením ocenění EHL bylo mimo jiné umístění označení lokality a zajištění dostupných informací pro návštěvníky této výjimečné lokality.

Na základě iniciativy odboru památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy byly vytvořeny výše zmíněné webové stránky a mobilní aplikace pro návštěvníky Baby. Ve spolupráci s Technologiemi hl. m. Prahy se nyní podařila první realizace infosystému přímo v oceněné lokalitě. Podle Tomáše Novotného, místopředsedy představenstva THMP, se jedná o unikátní modifikaci displeje pro dotykové ovládání v rámci probíhající digitalizace městských zastávkových přístřešků.

Instalací dotykových infopanelů do nových zastávek MHD, které slouží výhradně k informovanosti veřejnosti v lokalitě, splnila Praha jednu z poměrně náročných aktivit plánovaných na rok 2023. V rámci jejich obsahu je také možné zhlédnout videoprezentaci, kterou vytvořili studenti Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni.

„Odboru památkové péče MHMP se daří nejlépe ze všech oceněných lokalit naplňovat klíčovou aktivitu harmonogramu prací, kterou je spolupráce se školami. Koncepčním a tvůrčím způsobem „studenti pro studenty“ přistupuje k zadání oslovit mladou generaci a prezentovat jí Osadu Baba také v kulturně-společenském kontextu doby jejího vzniku. Veřejnost se má možnost seznámit s výsledkem této spolupráce právě díky infopanelům, na kterých je zveřejněna videoprezentace studentů Fakulty designu a umění nesoucí jméno předního českého meziválečného grafika Ladislava Sutnara, který byl zároveň investorem jedné z ikonických vil Osady Baba,“ uvádí náměstek primátora pro oblast kultury, cestovního ruchu, památkové péče, výstavnictví a péče o zvířata Jiří Pospíšil. 

Realizace informačních panelů zároveň symbolicky otevírá cestu k dalším krokům plánované úpravy veřejných prostranství v daném území podle vítězného návrhu studia ARCHUM architekti, které ve spolupráci v Institutem plánování a rozvoje hl. m. Prahy vytvořilo koncepční studii revitalizace, kultivace a obnovení infrastruktury památkové zóny Baba.

Díky projektu Baba1932 zde vznikne kvalitní veřejný prostor, ale i zázemí pro návštěvníky, kteří díky infopanelům v zastávkách budou mít možnost dozvědět se veškeré informace o lokalitách Werkbundu v Evropě. Dále bude rozvíjena i spolupráce se školami, v rámci které v současnosti vzniká balíček aktivit Baba1932 pro studenty základních a středních škol, který vytváří tým učitelů a studentů Pražského humanitního gymnázia.

Hlavní město tak dává svým obyvatelům najevo, že prioritní není jen kultivace pražské památkové rezervace a péče o historické centrum, ale že svou pozornost zaměřuje i na podporu a rozvoj jedinečné, architektonicky cenné lokality a památkové zóny nacházející se v širším okolí přetížené centrální oblasti města. To je správný směr, ve kterém se chystá úspěšně pokračovat.

Text je v české i anglické verzi.

Celý článek na: https://www.cot.cz/wp-content/uploads/2023/03/LEO_0124_CZ_EN.pdfhttps://www.cot.cz/wp-content/uploads/2023/03/LEO_0124_CZ_EN.pdf

Prezentace lokality Baba zástupkyněmi odboru památkové péče MHMP byla velmi progresivní co se týče realizace a naplňování konkrétních aktivit vyplývajících nejen z harmonogramu aktivit po udělení EHL (vznikající balíček aktivit Baba1932 pro studenty základních a středních škol), ale též z cílů koncepční studie na revitalizaci Baby, kdy úspěchem bude začátkem ledna 2024 spuštění dvou interaktivních infopanelů v nových zastávkách MHD s informačním obsahem webu Baba1932 a videoprezentací studentů západočeské Sutnarky.  Praha je také jednoznačně ze všech lokalit nejdále ve spolupráci s mladou generací, která se aktivně v rámci spolupráce se školami zapojuje do realizace aktivit Baba1932. Zdařilým konkrétním výsledkem je zmíněná videoprezentace Baba1932 studentů katedry designu Jaroslava Sutnara Západočeské Univerzity v Plzni. Zástupci vídeňské lokality Lainz obšírně řešili systém nového vytápění čtyř obytných domů, kdy došli k závěru, že nejideálnější variantou, nejen z hlediska energetického, ale také z hlediska památkové péče, je volba zemního tepelného čerpadla. Tímto se rozpoutala debata na téma využívání energetických zdrojů v EU a závěrem bylo tudíž nastoleno téma dalšího setkání v roce 2024: téma energetických možností a alternativních zdrojů vytápění a zateplení v obytných souborech Werkbundu.

Další setkání site managerů lokalit Werkbundu by se měla konat následovně: 2024 Curych, 2025 Praha, 2026 Vratislav, 2027 Stuttgart – bude ještě upřesněno.

Výstava je nerozsáhlejší retrospektivou architektury v našich zemích za více než půl století. Koná se u příležitosti 30. výročí vzniku samostatné České a Slovenské republiky. Na ploše přes 2000 metrů čtverečních se představí více než 500 nejvýznamnějších architektonických děl stovek architektů působících od konce 19. století do současnosti, jak v České, tak Slovenské republice.

Setkání se konalo u příležitosti 90. výročí „Vienna’s Werkbund Estate“ a jeho program pomohl ke
koordinaci budoucí spolupráce v evropském rámci. Kromě toho byl společně s Architekturzentrum
Wien (AzW) a panem Herbertem Medkem ze Stuttgartu připraven tematický program, který posloužil
k dalšímu prohloubení spolupráce.

Na setkání byly dohodnuty následující kroky sítě lokalit Werkbund, které vycházejí z požadavků
vztahujících se k udělení ocenění EHL:
 společný informační leták ve všech jazycích sítě (němčina, polština, čeština a také angličtina)
 tvorba společného loga sítě v rámci letní školy ve Vídni ve spolupráci s vysokými školami
uměleckého zaměření v místech lokalit Werkbundu (2023)
 harmonogram pravidelných každoročních setkání zaměřujících se na konkrétní problematiku
správy lokalit (např. obnova veřejného prostoru, požadavky památkové péče na renovaci
budov atp.), tj. 2023 Brno, 2024 Curych, 2025 Praha, 2026 Vratislav, 2027 Stuttgart
 propojení webových stránek jednotlivých lokalit mezi sebou a webovými stránkami EHL

Účastníci byli pozváni na další setkání členů pracovní sítě lokalit Werkbundu, které se bude konat
během podzimu 2023 v Brně.

Reportáž ČRo o pražské osadě na Babě najdete na

https://region.rozhlas.cz/unikatni-prvorepublikova-funkcionalisticka-vilova-kolonie-baba-vznikla-v-praze-8697717

Sledujete www.baba1932.com/aktuality, kde se včas dozvíte podrobnosti.

Kompletní informace ke koncepční studii na https://www.iprpraha.cz/sidlistebaba.

Výstava „Česká architektura od secese k dnešku“ je nejrozsáhlejší výstavou moderní architektury v českých zemích za posledních 20 let. Koná se na počest 150. výročí narození architekta Jana Kotěry (*18. 12. 1871), který je považován za vůdčí osobnost moderní české architektury, od níž se odvíjí vývojová linie tuzemské stavební tvorby od secese až do současnosti. Na ploše přes 2000 metrů čtverečních Jízdárny Pražského hradu se představí více než 500 nejvýznamnějších architektonických děl a téměř 300 architektů působících na našem území od konce 19. století do současnosti.

Nyní se bude s daty z analýzy dále pracovat a projektanti je budou zanášet do svých návrhů. Předpokládá se, že během září proběhne setkání nad prvním pracovním návrhem ve veřejném projednání. 

Vyplnit ho můžete ve dnech 17. – 28. března.

Jak se můžete zapojit do návrhu proměny osady Baba?

Rádi bychom Vás vyzvali k vyplnění dotazníku spojeného s úpravami veřejných prostranství na pražské Babě. Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy ve spolupráci s Archum architekti s.r.o. připravují koncepční studii úprav veřejných prostranství. Výsledky dotazníkové ankety budou jedním z podkladů pro pracovní návrh úprav řešeného území a pro návrhy na dalších místech.

Výsledky dotazníku Vám v druhé polovině dubna 2020 zašleme na uvedený e-mail, či budou dostupné na https://www.iprpraha.cz/sidlistebaba

Za projekční tým je připraven na další dotazy

Lukáš Hanus

koordinátor participace

lukas.hanus@hanuska.net

Na stránkách IPR Praha je nyní záznam z celého webináře. Zde také budeme zveřejňovat všechny další informace a materiály.

V úterý 9. února 2021 proběhl první informační webinář k zapojení veřejnosti do návrhu revitalizace veřejných prostranství na sídlišti Baba. Institut plánování a rozvoje hl. města Prahy spojil plánované a nutné rekonstrukce inženýrských sítí v této části města s komplexní obnovou prvků veřejného prostoru, místní prostupnosti a vytvořením infrastruktury pro možný turistický ruch. Setkání bylo připraveno pro místní veřejnost, aby se mohla seznámit s projekčním i manažerským týmem projektu, a doptat se na otázky. Zapojení veřejnosti v prostorovém plánování, nazývané také jako participace, je stejnou měrou o komunikaci a diskusi jakož o samotném plánování. Po úvodních videoprezentacích ing arch. Martina Špičáka z IPR Praha, Mgr. Simony Vladíkové z OPP MHMP a ing. arch. Šimona Vojtíka z ateliéru Archum Architekti následovala dvě kola diskuse s diváky.

Snahou webináře bylo vysvětlit, co může přinést koncepční studie, a jak je důležité zapojit do procesu její tvorby místní veřejnost. Je jisté, že koncepční studie nevyřeší všechny problémy oblasti, se kterými nás účastníci setkání bohatě zásobili. Města je komplexní organismus, kdy se o prvky veřejného prostoru stará mnoho rozličných správců jak městská část, magistrát a jeho servisní organizace. Studie je ale cestou k přívětivějšímu, komfortnějšímu a důstojnějšímu veřejnému prostoru doplňující charakter kulturní památky. V další rovině může participace pomoci popularizovat mnohá další témata a pomoci k jejich řešení.

Občanská participace v územním plánování zatím ještě není běžnou součástí rozvoje města, byť se situace výrazně zlepšuje. Jistá nedůvěra účastníků k možnosti studie a naplnitelnosti záměrů, která byla z diskuse čitelná, je tak na místě. Z hlediska účastníků diskuse trpí oblast pražské Baby mnohými neduhy, z nichž jen některé jsou v moci řešení studie. Panovala ovšem více méně shoda, že úpravy uliční sítě, zajištění lepší prostupnosti krajiny, vytvoření nových a kultivace existujících pobytových míst, společně s nerušivým servisem pro návštěvníky mohou být přínosy pro celou oblast, především pak pro její obyvatele.

V následujících měsících budeme společně s veřejností hledat pochopení problémů, hodnot a příležitostí rozvoje veřejného prostoru tak, abychom mohli navrhnout nejlepší možná řešení. Přímo v diskusi padla otázka, zda o následné studii proběhne nějaká forma místního referenda či jiné hlasování. Bylo snahou týmu realizátorů koncepční studie vysvětlit, že systematická participace veřejnosti ve vícestupňovém projednání zajišťuje více, než by mohlo nabídnout referendum o odborném řešení. Veřejnosti zaručuje participativní proces, který na ně čeká, nejen zohlednění jejich požadavků, ale také srozumitelné vysvětlení, jak byly architekty, urbanisty, vodohospodáři a politiky zaneseny do studie. Veřejnost bude moci ovlivnit jak návrh úprav, tak se vyjádřit k pracovní verzi návrhu. Participace není o hlasování o nejméně přijatelném návrhu, ale o pochopení potřeb veřejnosti a přetavení tohoto pochopení do návrhů konkrétních realizací. 

Dalším navazujícím krokem je dotazníkové šetření jako základu k pochopení přístupu či náhledu veřejnosti k současnému stavu sídliště Baba. Proběhne na přelomu února a března 2021. Bude obsahovat pocitové mapy (záznam problémů, hodnot a příležitostí veřejného prostoru do mapového podkladu), uzavřené otázky testující předem identifikované problémy, hlavně ale bude obsahovat otevřené otázky, kde budou mít zájemci dostatek prostoru pro vysvětlení svých nápadů dopodrobna. Odkaz na internetový dotazník najdou obyvatelé sídliště Baba ve svých schránkách, ostatní veřejnost na webu městské části Praha 6, webu IPR Praha, na sociálních sítích a dalších místech.

Oceněný klenot funkcionalismu na pražské Babě

Jako součást mezinárodního projektu Werkbund Estates in Europe 1927–1932 získal obytný soubor vil v pražské památkové zóně na Babě nejvyšší ocenění pro památky – označení Evropské dědictví (European Heritage Label). Ocenění je udělováno pamětihodnostem, které oslavují a symbolizují evropskou historii a ideály.

Již roku 2013 došlo ke znovupropojení zástupců všech šesti lokalit, v nichž se podařilo na přelomu 20. a 30. let 20. století realizovat experimentální obytné soubory. V rámci pracovní sítě představitelů Stuttgartu, Brna, Prahy, Vratislavi, Curychu a Vídně probíhala živá výměna informací týkajících se péče o hodnoty těchto jedinečných architektonických souborů i jejich dalšího směřování a nových funkcí. Intenzivní spolupráce vyústila v roce 2016 v realizaci velké výstavy Cesta k modernitě. Sídliště Werkbundu 1927–1932 v Muzeu architektury ve Vratislavi. Vyvrcholením společného úsilí pětice měst pod vedením Stuttgartu (s výjimkou Curychu) je pak aktuální získání významného evropského ocenění European Heritage Label.

Praha drží krok s Evropou

Funkcionalistická vilová kolonie Baba má mezi pražskými vilovými čtvrtěmi specifické postavení. Jako jediná v metropoli byla postavena jako tzv. výstavní kolonie. V roce 1932, tedy v době zahájení výstavby, sloužila jako jakýsi katalog pro zájemce, kteří si chtěli koupit moderní dům. První část souboru vil na Babě vznikla jako reakce na iniciativu německého Werkbundu (Svazu německého díla) v meziválečném období 1927–1932. Ten ve jménu funkcionalismu a levicového okouzlení z kolektivního bydlení razil progresivní a odvážný přístup k výstavbě moderních sídlišť (kolonií) pro široké vrstvy. Nabízel tak i řešení bytové krize ve velkých evropských městech. Záměrem výstavby byla jednoduchost, hygieničnost, cenová dostupnost i rychlost stavby díky převratné technologii železobetonového skeletu a prefabrikovaným materiálům, které je možné složit jako skládačku. Výsledkem intenzivního propojení a spolupráce mezi evropskými dílenskými svazy byly výstavy nového bydlení. První sídliště Weissenhof bylo představeno jako součást výstavy Die Wohnung ve Stuttgartu v roce 1927. Vzniklo podle návrhu dnes již legendárních architektů, jako jsou Le Corbusier, Walter Gropius či Ludwig Mies van der Rohe (mj. autor funkcionalistické vily Tugendhat v Brně). Následovaly výstavy představující výstavbu kolonie Nový dům v Brně, polská Vratislav představila bytový komplex WuWA, Curych zase sídliště Neubühl. Praha prezentovala výstavbu Baby a Vídeň svou výstavní kolonii, na níž se podílel též prominentní architekt Adolf Loos. Nastupující fašismus však nebyl vůbec nakloněn společensko-politickým experimentům moderny. Baba měla štěstí – řadí se k nejzachovalejším souborům Werkbundu nepoškozeným během 2. světové války.

Výjimečnost Baby

Osada Baba byla sice vystavěna jako jedna ze šesti dnes nejvíce ceněných obytných kolonií s cílem propagovat bydlení ve stylu funkcionalistické očistné estetiky, ovšem jako jediná je souborem individuálních vil soukromých investorů z řad tehdejších pokrokově smýšlejících osobností pražské společnosti. Svaz československého díla v čele s architektem Pavlem Janákem zakoupil tříhektarový pozemek na dejvické Babě (mezi kostelem sv. Matěje a zříceninou Baba) a oslovil osobitou skupinu všestranných architektů a designérů moderny: Ladislava Žáka, Evžena Linharta, Františka Zelenku, Jana E. Koulu, Josefa Gočára či Hanu Kučerovou-Záveskou, Františka a Václava Kavalírovy, Františka Kerharta, Oldřicha Starého, Antonína Heythuma, Jaroslava Fišera, Josefa Fuchse a Otokara Fischela. „Čtyři léta práce Svazu československého díla – dějiny průkopnictví, které je třeba zaznamenat.“ Tak uvedl krátkou historii kolonie rodinných domů v Praze na Babě, vystavěné v roce 1932, architekt Pavel Janák. Oldřich Starý ve stejné brožurce vydané k výstavbě osady Baba charakterizoval úsilí Svazu jako „pokus o spolupráci stavebníků s architekty pro uskutečnění dobrého obydlí, odpovídajícího názoru moderního člověka“. Díky spojení osvícených architektů, stavitelů TEXT A FOTO ODBOR PAMÁTKOVÉ PÉČE MHMP a neméně progresivně uvažujících Oceněný klenot funkcionalismu na pražské Babě investorů tak vznikl unikátní soubor moderních vil s terasami a plochými střechami šachovitého rozmístění skýtající obyvatelům každé vily nádherný výhled na panorama Prahy. Samozřejmostí byl i návrh zahrad a urbanistický návrh okolí. Jediným cizincem, který se podílel na první etapě výstavby na Babě, byl holandský avantgardní architekt Mart Stam. Stavitele Jiřího Paličku a jeho ženu, textilní výtvarnici Emilii Paličkovou, na výstavě ve Stuttgartu natolik okouzlil, že si ho vyžádali pro návrh své vily. Vila Palička je dnes skvělým příkladem citlivého přístupu k renovacím těchto architektonicko-urbanistických skvostů. Během desítek let od svého vzniku se většina vil a jejich okolí dočkala řady citlivějších či méně citlivých proměn. Nezbytným předpokladem úspěšnosti vzniku projektu Osada Baba byla zcela vzácná souhra architekta a stavebníka. Vzniklé kompromisy ale nikdy nebyly takového rázu, aby zcela narušily estetickou celistvost, která i po téměř 90 letech a mnoha necitlivých úpravách, stále nepřestává udivovat.

Baba budoucnosti

Získání ocenění European Heritage Label je závazek, a proto již nyní probíhají přípravné práce na vzniku nové koncepční studie Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy na celkovou revitalizaci lokality Baba s odkazem na původní stav. Cílem studie je vedle zkvalitnění prostředí pro místní obyvatele také vytvoření zázemí pro návštěvníky s ohledem na co nejmenší rušení poklidného života obyvatel vil, obnova povrchů k maximálnímu posílení identity a charakteru obytného souboru. V neposlední řadě je úkolem studie i lepší ochrana Baby před nekoordinovanými zásahy. Klenot jako Baba si nejvyšší úroveň péče rozhodně zasluhuje.

www.mamevybrano.cz

Jako součást mezinárodního projektu „Werkbund Estates in Europe 1927–1932“
získal obytný soubor domů na pražské Babě nejvyšší ocenění pro památky –
označení Evropské dědictví (European Heritage Label). Této pocty, která
této městské památkové zóně rozhodně náleží, se dostává jen památkám
celoevropského kulturně-historického významu.

Oceněná spolupráce

Cesta k získání tohoto prestižního evropského ocenění nebyla krátká. V roce 2013 došlo ke znovu propojení zástupců všech šesti lokalit, v nichž se podařilo na přelomu 20. a 30. let 20. stol. experimentální obytné soubory realizovat. V rámci pracovní sítě představitelů Stuttgartu, Brna, Prahy, Vratislavi, Curychu a Vídně probíhala živá výměna informací týkající se péče o hodnoty těchto jedinečných architektonických souborů i jejich dalšího směřování a nových funkcí. Intenzivní spolupráce vyústila v roce 2016 v realizaci velké výstavy „Cesta k modernitě. Sídliště Werkbundu 1927–1932“ v Muzeu architektury ve Vratislavi. Vyvrcholením společného úsilí pětice měst pod vedením Stuttgartu (s výjimkou Curychu) je získání významného evropského ocenění European Heritage Label.

Praha drží krok s Evropou

První etapa výstavby domů na Babě vznikla jako reakce na iniciativu německého Werkbundu (Svazu německého díla) v meziválečném období 1927–1932. Ten ve jménu funkcionalismu a levicového okouzlení z kolektivního bydlení razil progresivní a odvážný přístup k výstavbě moderních sídlišť (kolonií) pro široké vrstvy. Nabízel tak i řešení bytové krize ve velkých evropských městech. Záměrem výstavby byla jednoduchost, hygieničnost, cenová dostupnost i rychlost stavby díky převratné technologii železobetonového skeletu a prefabrikovaným materiálům, které je možno složit jako skládačku. Výsledkem intenzivního propojení a spolupráce mezi evropskými dílenskými svazy byly výstavy nového bydlení. První sídliště Weissenhof bylo představeno jako součást výstavy Die Wohnung ve Stuttgartu v roce 1927. Vzniklo podle návrhu dnes již legendárních architektů jako Le Corbusier, Walter Gropius či Ludwig Mies van der Rohe (mj. autor funkcionalistické vily Tugendhat v Brně). Následovaly výstavy představující výstavbu kolonie Nový dům v Brně, polská Vratislav uvedla bytový komplex WuWA, Curych zase sídliště Neubühl. Praha prezentovala výstavbu Baby a Vídeň svou výstavní kolonii, na níž se podílel též prominentní architekt Adolf Loos. Nastupující fašismus však nebyl vůbec nakloněn společenskopolitickým experimentům moderny. Baba měla štěstí – řadí se k nejzachovalejším souborům Werkbundu nepoškozeným během 2. světové války.

Baba výjimečná

Na rozdíl od zmíněných pěti spoluoceněných experimentálních sídlišť je Baba jako jediná souborem individuálních domů soukromých investorů z řad tehdejších pokrokově smýšlejících osobností pražské společnosti. Svaz československého díla v čele s architektem Pavlem Janákem zakoupil tříhektarový pozemek na dejvické Babě (mezi kostelem Sv. Matěje a zříceninou Baba) a oslovil osobitou skupinu všestranných architektů a designérů moderny jako Ladislava Žáka, Evžena Linharta, Josefa Gočára či Hanu Kučerovou-Záveskou. Díky spojení osvícených architektů, stavitelů a neméně progresivně uvažujících investorů tak vznikl unikátní soubor moderních rodinných domů s terasami a plochými střechami šachovitého rozmístění skýtající obyvatelům domů nádherný výhled na panorama Prahy. Samozřejmostí byl i urbanistický návrh okolí a zahrad. Jediným cizincem byl holandský avantgardní architekt Mart Stam, který stavitele Jiřího Paličku a jeho ženu, textilní výtvarnici Emilii, na výstavě ve Stuttgartu natolik okouzlil, že si ho vyžádali pro návrh svého domu. V současnosti je dům Palička příkladem citlivého přístupu k renovacím těchto architektonicko-urbanistických skvostů. Během desítek let od svého vzniku se většina domů a zahrad dočkala řady citlivějších či méně citlivých proměn. Blýská se však na lepší časy.

Vize budoucnosti

Získání ocenění European Heritage Label je jistě důvodem k oslavám, zároveň je však zavazující. Již nyní probíhají práce na přípravě nové koncepční studie na celkovou revitalizaci lokality Baba s odkazem na původní stav. Zkvalitnění prostředí pro poklidný život místních obyvatel, vytvoření co nejméně rušivého zázemí pro návštěvníky, rekonstrukce sítí technické infrastruktury v souladu s moderními trendy, obnova povrchů k maximálnímu posílení identity a charakteru obytného souboru Baba a nakonec stanovení nezbytné regulace území za účelem zajištění udržitelného rozvoje s ohledem na památkovou péči jsou hlavními cíli této studie. Klenot jako Baba si nejvyšší úroveň péče rozhodně zasluhuje.

www.pamatky.praha.eu

www.praha.eu

MŮJ RODNÝ DŮM NA BABĚ

Suzanne Ragenová

Je zvláštní psát o historii domu, na který nemám žádné vlastní vzpomínky. V tom domě jsem se sice narodila, ale když mi byly dva roky, naše rodina ho náhle opustila. Stále stojí na kopci nad pohádkovou Prahou. Ten dům pro mě zůstal jako živý díky příběhům, které mi rodiče vyprávěli, a fotografiím, které pořídili. Jedna z těch fotografií zachycuje mého otce, jak hrdě stojí na holém vršku s lopatou v ruce, připraven začít stavbu našeho nového domu. Jako dospělá jsem ten dům navštívila několikrát. Naposledy to bylo v létě roku 2007. Cestovala jsem spolu s Brooksem, našimi třemi dětmi, jejich partnery a našimi devíti vnoučaty.

Na počátku třicátých let minulého století byl můj otec jedním ze zakladatelů osady Baba, Werkbundské kolonie ve stylu Bauhaus. Název osady pochází ze staročeského slova pro babičku, jelikož s vrchem Baba se pojí starodávné mýty. Zakladatelé osady Baba byli převážně intelektuálové a podnikatelé, kteří se považovali za osvícené představitele nového československého demokratického státu. Můj otec nám vyprávěl o nadšení, které mezi zakladateli panovalo, a o zapálených politických debatách, které se vedly přes nízké zahradní ploty.

Kubistická architektura kolonie byla na svou dobu velmi moderní a avantgardní. Praha byla proslulá svými pastelovými budovami v barokním, rokokovém a secesním stylu, jsou to samé křivky, habsburské sochy, okna a balkony roztodivných tvarů a špičaté střechy. Náš dům měl rovné linie, plochou střechu, obrovská skleněná okna a na hladkých betonových stěnách bílý nátěr. Interiér byl stejně minimalistický, plný vestavěných skříní a čistých prostorných místností. Všechny domy kolem měly podobný geometrický styl, lišily se pouze velikostí a půdorysy. Každý dům byl originál, protože domy měly různé architekty a stavěly se pro konkrétní rodiny. Moji rodiče najali architekty Josefa Fuchse a Otokara Fischela. Osada Baba byla jako jediná kolonie Werkbundu v Evropě financována soukromými klienty. Jednalo se o rodinné domy, které měly svůj jedinečný styl, ale zároveň spolu ladily.

Moji rodiče, Nadia a Frank Munkovi, se do čerstvě dokončeného domu nastěhovali v roce 1933. Můj bratr Michael se narodil v roce 1934 a já jsem na svět přišla v roce 1937. Tehdy už se zapálené politické debaty začaly vést temným a úzkostným tónem. V Německu se Hitler připravoval obsadit Evropu. V květnu roku 1938 napadl a anektoval Rakousko a 30. září stejného roku se setkal s Mussolinim, Chamberlainem a Daladierem v Mnichově, kde schválili postoupení třetiny Československa Německu. Šlo o neslavnou Mnichovskou dohodu. Premiér Chamberlain se vrátil do slavící Anglie a oznámil, že zajistili „mír v naší době“.

V dubnu roku 1939 do Prahy přijely německé tanky a zamířily na Hradčany, sídlo české vlády. Toho dne napadl pozdní sníh. Můj otec byl jedním z mnoha Čechů, kteří se zkříženýma rukama, někteří v slzách, tiše přihlíželi, jak kolem projíždějí tanky. Otec vzpomínal, jak se jich řidič prvního tanku zcela neuvěřitelně ptal na cestu. Nikdo neodpověděl. Všichni předstírali, že neslyší nebo nerozumí. (Zajímavé je, že před asi deseti lety jsme s Brooksem v knihkupectví procházeli staré časopisy LIFE a našli jsme dubnové číslo z roku 1939, které zobrazovalo přesně tu scénu, tak často popisovanou mým otcem.)

Mým rodičům bylo jasné, že budou muset emigrovat, protože otec se angažoval v české vládě. Byl také židovského původu, ale to v té době nebyl hlavní problém. Můj otec ve svých pamětech napsal: „Jednou v květnu za mnou do kanceláře přišel muž. Zavřel za sebou dveře a ukázal mi průkaz bývalé české tajné služby. Byl jsem v šoku. Bylo to dva měsíce po německé invazi a takto se identifikovat bylo nemyslitelné. Ten muž pak řekl: ‚Přišel jsem vám ukázat jeden papír.‘ Podal mi příkaz gestapa k zatčení všech členů hospodářského výboru Socialistické strany. Mé jméno bylo první na seznamu, protože jsem býval předsedou výboru. Ten muž pak odešel, ale nikdo mi nemusel nic dalšího říkat.“

Náš odjezd se zařizoval ve spěchu. S pomocí Červeného kříže, kvakerské kamarádky Beatrice Wellingtonové a Rockefellerova institutu v New Yorku, kde byl můj otec členem, se nakonec podařilo zarezervovat čtyři místa ve vlaku, který odvážel židovské děti z Prahy přes Holandsko do Anglie.

Náš dům na Babě jsme opustili 20. května 1939. Byla to sobota a moji rodiče řekli kuchařce a chůvě, že odjíždíme na víkend. Moje matka řekla totéž své matce a sestrám. Nevěděla, jestli se s nimi nevidí naposledy. Moji rodiče měli každý jedno malé zavazadlo. Otec měl černou kulatou koženou tašku s hnědým koženým lemem a iniciály FM. Mám ji dodnes. S Michaelem jsme si mohli každý vzít jen jednu hračku. Já jsem si vybrala velké dřevěné malované vejce, ve kterém se skrývala spousta malých hraček. To vejce mám dodnes, ale ty malé hračky jsou dávno pryč.

Na nádraží Woodrowa Wilsona jsme dojeli taxíkem a po půl hodině jízdy vlakem jsme dorazili na německou hranici. Hranici hlídaly obávané jednotky SS ve svých černých uniformách se symbolem lebky na čepicích. Pak pro mé rodiče nastal dramatický moment, hlídka kontrolovala naše dokumenty. Otec to prohlásil za nejtěžší okamžik svého dlouhého života. Naštěstí kdysi něco udělal pro tamního přednostu stanice, kterému se podařilo dostat nás přes hranici rychle. Trval na tom, aby vlak odjel načas. Tak začala naše dlouhá cesta do Ameriky.

Náš dům na Babě, který postavili s tak velkými nadějemi, rodiče neviděli po emigraci mnoho let. Krátce poté, co jsme odjeli, se do domu nastěhovala rodina německého důstojníka. Když otec navštívil Prahu v rámci své práce pro organizaci UNRRA, našel náš dům prázdný a v obývacím pokoji objevil několik děr po kulkách. Nikdy jsme se nedozvěděli, jaký příběh se za nimi ukrývá.

V sedmdesátých letech jsem náš dům navštívila s Brooksem a rodiči. Procházeli jsme se ulicemi a rodiče nám vyprávěli o nadšení, které panovalo při stavbě jejich domu a plánování celé kolonie. Potěšil je pohled na vzrostlé stromy a zelenající se zahrady. Prohlásili, že všechny domy vypadají zhruba stejně, jako když odešli. Vyprávěli nám o svých sousedech. S mnohými z nich jsme se na Babě dokonce setkali. Rodiče doufali, že se do Prahy po válce vrátí, ale když zjistili, že zemi budou okupovat komunisté, rozhodli se zůstat v Americe. Tehdy také náš dům na Babě prodali.

Po smrti mého otce v roce 1999 jsme s Brooksem vzali mou matku do Prahy, kde se, jak se později ukázalo, naposledy setkala se svými pěti sestrami a bratrem. Týden před naším příjezdem zemřel můj strýc Vladimír, takže s jeho pohřbem počkali do našeho příjezdu. V kalendáři vedle postele měl napsáno: „Dnes přijíždí Naďa“.

V létě roku 2007 jsme Prahu navštívili s našimi dětmi a devíti vnoučaty. Několik měsíců před cestou jsem poslala dopis adresovaný „Rodině, která bydlí v domě č. 5 Na Vršku“, jelikož jsem nevěděla, kdo v našem starém domě bydlí. Zanedlouho mi přišla e-mailem odpověď. Psal mi syn vdovy, která tam bydlí, a pozval nás, abychom ji přišli navštívit. Domluvili jsme den a čas, najali jsme si malý autobus a celá naše výprava o sedmnácti členech dorazila k domu na Babě. Paní Hoffmanová na nás čekala se svými dvěma syny, jejich manželkami a dvěma vnuky. Bylo teplé slunečné odpoledne. V nádherné zahradě na nás čekaly lahodné domácí chlebíčky, makové šátečky s meruňkami, ovocný džus a čaj. Pak nás paní domu pozvala dovnitř.

Interiér se od našich předchozích návštěv změnil jen málo. Podle fotografií se toho příliš nezměnilo ani od dob mých rodičů. Všichni jsme vyšli po venkovních schodech na střešní terasu, kde jsme se kochali výhledem na Prahu. Obdivovali jsme pohádkové věže, Pražský hrad a Vltavu s jejími četnými mosty. Vzpomněla jsem si na fotku mého otce na téže terase. Měl na sobě oblek a klobouk a opíral se o železné zábradlí, plný hrdosti a naděje.

Děti chápaly, že se jedná o můj rodný dům, ale muselo jim to připadat jako dávná historie. Dojem na ně udělalo až to, když jeden z vnuků paní Hoffmanové sundal ze stěny obraz a ukázal jim dírku po kulce z válečných let. Zachovali ji jako kousek historie domu na Babě.